Neznámá zaniklá středověká osada u Lipovce |
|||
|
|
Neznámá
zaniklá středověká obec -
archeologická
památka, nalezená prof. Ervínem
Černým,
který ji mezi středověké vsi řadí s
výhradami, a to zejména z toho důvodu, že tak
dlouhá její existence bez toho, aby o
ní byla
jakákoliv písemná zmínka,
není
možná. Dle archeologických nálezů je
určeno
trvání této "osady" od 2. poloviny 13.
do
počátku 16. století. Pravděpodobně se jednalo o
jednu z
prvních kolonizačních vsí,
která
však záhy zanikla, což by s
přihlédnutím k
práci prof. Černého nebyla výjimka.
Lokalita
této osady mohla později sloužit, a velmi pravděpodobně
sloužila, jako příslušenství
lipoveckého
dvora. Vzhledem k tomu, že zde nacházíme
pozůstatky
milířů, kolomazných pecí, i zbytky
strusky
železné rudy, a v místech jednotlivých
"obydlí" velké množství
dřevěného
uhlí, lze zde předpokládat
výrobní
jednotku, která mohla produkovat, skladovat a
dodávat
své výrobky pro účely
panství i např. pro
prodej hamrům v okolí Svitavy. Jelikož se v
bezprostřední
blízkosti této lokality
nachází
protržená hráz dávno
zaniklého
rybníka - haltýře, lze vyslovit domněnku, že zde
lipovecká vrchnost uchovávala část
výlovků
z větších rybníků pro svou potřebu. Uvedená lokalita má pravděpodobně přímý vztah k panskému dvoru, který se v Lipovci poprvé uvádí v roce 1406. Tehdy ještě za života svého otce držel Vok IV. z Holštejna a Lipovce část panství, jehož sídlem byl právě dvůr v Lipovci. Panský dvůr v Lipovci se objevuje v historických pramenech poté roku 1511, kdy je učiněn zápis do zemských desek vztahující se k roku 1493, kdy Dobeš Černohorský z Boskovic prodává Hynkovi z Popůvek holštejnské zboží včetně Lipovce se dvorem a kostelem. Dvůr se dále uvádí v letech 1535, kdy byl majetkem Markéty z Popůvek, a 1550, kdy Lipovec kupuje Jan Dubčanský ze Zdenína. V dalším zápise roku 1567, kdy se stala ves majetkem Bernarda Drnovského na Rájci, se již dvůr neuvádí. Zatímco zánik dvora v Lipovci lze spolehlivě určit, pak jeho vznik je obestřen tajemstvím, neznámá je i jeho lokalizace. Lipovecký historik Vincenc Průcha předpokládal dvě lokality - na dolním konci v místech bývalých zemědělských usedlostí č.p. 30 a 31 či uprostřed obce v místě bývalých usedlostí č.p. 19 až 22, na jejichž polnostech se rozprostírala trať zvaná Paní louka. Plužiny těchto zemědělských usedlostí vedou v obou případech k severovýchodu. Vzhledem k tomu, že největší středověké osady měly kolem 20 domů a jejich délka byla kolem 400 metrů, lze za předpokladu centra vsi u kostela první možnost s velkou pravděpodobností vyloučit. Je zde však ještě jedna lokalita, s kterou Vincenc Průcha nepočítal. Jedná se o bývalé zemědělské usedlosti č.p. 56 (Kolmačků) a 57 (Bejčků), které patří mezi nejstarší popisná čísla v Lipovci, a přitom leží v těsné blízkosti, což u prvních 69 popisných čísel není obvyklé, tam byly původně mezi domy značné proluky. Uvedené usedlosti ležely v těsné blízkosti původního kostela, který stával uprostřed starého hřbitova, což bylo též "strategické místo". Přitom by se tento poměr dá obrátit - že by kostel byl zbudován vedle dvora? V případě tvrze a kostela v blízkých Jedovnicích, tomu tak bylo. Na této lokalitě je však nejzajímavější úplně jiná skutečnost - plužiny těchto dvou bývalých statků končí v místech, kde se nacházejí pozůstatky tzv. Neznámé zaniklé středověké osady u Lipovce. S ní bezprostředně sousedí zaniklý rybník, ke kterému se patrně vztahuje zápis z roku 1531, kdy manžel Markéty z Popůvek Jan z Vidbachu žaluje Kunku z Rakových za to, že dala skopat hráz rybníka v Lipovci. Vzhledem k tomu, že rybníky až do počátku 19. století přímo v obci neexistovaly, což dokládá i nejstarší mapa Lipovce, pak je pravděpodobné, že se jedná o tento rybník na potoku Lopači, zvaný jako Bejčkova hráz, který těsně sousedí s lokalitou "Neznámé zaniklé středověké osady u Lipovce." Lesní trať, jež se táhne až k místu zvaném "U střelnice" či "U rezervára," se nazývá Haltýř, což značí pojmenování rybníka, kde se "haltovala - zastavovala" voda. Průzkumem, který zde prováděl prof. Černý, bylo zjištěno, že jediným místem, kde mohl haltýř existovat, je právě ona zaniklá Bejčkova hráz. Datace zániku tohoto rybníka by pak korespondovala s archeologickým určením zániku ZSO pod hrází. Podle výzkumu prof. Ervína Černého byly některé pozemky, které jsou dnes zalesněny, ve středověku zemědělsky využívány. Jednalo se o trati "U Domínky," "Horka" či "Zadní Hatman." Je zřejmé, že mnohé z nich byly příslušenstvím dvora v Lipovci, který tvořil významnou část majetku vrchnosti a měl patrně své zázemí a svůj vlastní personál. Lokalita tzv. zaniklé středověké osady přitom představovala jeho nedílné příslušenství, jakousi "výrobní jednotku." Ta mohla mít v různých časových etapách i odlišná poslání. Zatímco po dobu trvání plužin mohlo být její zaměření více zemědělské, pak po jejich zalesnění (pravděpodobně po husitských válkách) sloužila k činnosti produkce lesní (pozůstatky milířů, kolomazné pece). K tomu všemu je nutno počítat s uvedeným "provozem" haltýře. Zdá se, že dvůr, "výrobní jednotka" a haltýř tvořily nedílný celek až do 16. století, kdy Lipovec ovládala vrchnost, která sídlila mimo oblast již tehdy rozpadlého Holštejnska - v Popůvkách, Pozořicích a Habrovanech. Udržování tří dvorů - v Lipovci, v Ostrově a na Holštejně (natož hradu Holštejna) bylo zřejmě nad jejich finanční možnosti. Navíc úrodnost půdy byla v této oblasti na rozdíl od Hané a Brněnska podstatně nižší (2 - 4 zrna z 1 zasetého). Lipovecké vrchnosti v polovině 16. století se zřejmě vyplatilo zrušení samostatného hospodaření ve dvoře a řešení svých příjmů robotními povinnostmi a dávkami. Ke zrušení dvora mohla přispět i orientace vrchnosti na lesní hospodářství a výrobu vápna, která v katastru Holštejna a Lipovce (v Plánivách) měla již patrně tradici. K rozvoji těžby a následné výrobě dřevěného uhlí došlo velmi pravděpodobně již od konci 15. století, kdy zejména na území dnešního Adamova vznikají hamry, které tuto surovinu stále ve větší míře potřebují. Pro vrchnost byla tedy těžba dřeva, které se používá na pálení vápence a v druhotném zpracováním pro potřeby hamrů, patrně finančně výhodnější, než zemědělská činnost. K zániku výrobní jednotky mohlo dojít v průběhu 1. poloviny 16. století např. v důsledku vytěžení lesa, což mělo za následek i zrušení rybníčku. Likvidace dvora na sebe nedala dlouho čekat. Bernard Drnovský pak kupoval roku 1567 Lipovec již bez dvora, jehož existence upadla na téměř 400 let v zapomnění. Prameny: - Vincenc Průcha, Paměti Lipovce - Ervín Černý, Nejstarší historie hradu a městečka Holštejna a panství holštejnského - Ervín Černý, Výsledky výzkumu zaniklých středověkých osad a jejich plužin - Jan Celý, Příspěvek k dějinám obce Lipovec, Sborník muzea Blansko 2002 |
||
