Historie lipovecké farnosti

I. Historie kostela

Počátky křesťanství v našem regionu lze klást do období trvání Velkomoravské říše a příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu v roce 863. Dle lidového vyprávění tito světci založili kostel v nedaleké Kateřině, údajně působili i ve Křtinách. Zda tomu tak skutečně bylo, zůstává záhadou, avšak pokud zde nepůsobili přímo oni, pak v těchto místech s velkou pravděpodobností kázali a učili jejich žáci. V našem nejbližším okolí se nacházejí mezi Baldovcem a Rozstáním trati Cerekvisko a Kněží hora, a i když neexistují žádné písemné zprávy, jsou oprávněné domněnky, že zde stával kostel, či dokonce klášter, jelikož název Cerekvisko bylo pojmenování staromoravských kostelů. Tímto krajem vedla obchodní cesta od Holštejna proti potoku Bílá voda směrem ke Starému Hradisku. Poblíž Baldovce se také nacházejí dvě zaniklé středověké obce, které mají též církevně - náboženské názvy: Bohdalůvka a Svatoňůvka. Písemné zmínky o církevních stavbách v našem okolí jsou až z 12. století, kdy byla založena rotunda v Pustiměři a kostel v Blansku. V tomto období byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, kolonizační proces nastal až ve století třináctém, kdy dochází k vytváření šlechtických dominií a současně s tím vzniká potřeba duchovního života v nově osídlených územích. Existují opodstatněné hypotézy, že většina kostelů v naší oblasti vznikla již v 2. polovině tohoto století, v případě Lipovce tedy téměř současně se vznikem obce, či krátce potom. Ze 13. století máme však jen dílčí zprávy o kostele v Bukovince, kterou Hartman z Holštejna daroval zábrdovickému klášteru, a o kostele ve Křtinách, kde byl později zbudován další chrám. V první písemné zmínce z roku 1349, kdy Vok I. z Holštejna kupuje holštejnské panství, žádný údaj o kostelích této državy není, stejně jako v případě II. intabulačního zápisu v roce 1371. Ve 14. století však kostel v Lipovci již dozajista existoval, vždyť tato ves se stává cenným zbožím holštejnských pánů. Vok IV., který vlastnil ještě za otcova života m.j. i Lipovec, se v listinách uvádí jako Vok z Lipovce, což svědčí, že sídlil v obci na panském dvoře. Panský dvůr se se uvádí v listině roku 1406 a mohl se snad nacházet v blízkosti kostela.

První písemná zmínka o kostele a farnosti v Lipovci, jakož i v Ostrově, Housku a Jedovnicích, je ze 7. února 1437, kdy Vok V. z Holštejna prodává panství Hynkovi z Valdštejna. Je však třeba dodat, že tento zápis byl uskutečněn až dodatečně, jelikož brněnské zemské desky byly po dobu husitských válek uzavřeny. Vzhledem k tomu, že v tomto záznamu není uvedena žádná pustá ves, lze konstatovat, že faktická koupě se odehrála před husitskými taženími na Moravu. V roce 1437 bylo ve skutečnosti mnoho okolních vsí pustých, zničeno bylo i Housko s kostelem. Původní lipovecký kostel, zasvěcený narození Panny Marie, byl klenutý, v presbytáři měl 17 metrů délky a 10 m šířky. Měl dva oltáře a stál na místě parčíku pod současným kostelem. Kolem něho se rozprostíral hřbitov, kde byli pochováváni naši předkové až do roku 1975. O vybavení tohoto středověkého kostela, o zvonech či působení a činnosti farářů z období středověku a raného novověku, se nám žádné zápisy nedochovaly. Lze však říct, že duchovní správce středověké farnosti byl pro tehdejšího prostého člověka nejen jediným prostředníkem mezi pozemským světem a královstvím božím, nýbrž i nositelem univerzální křesťanské kultury. Vzájemné působení ale bylo vždy oboustranné - farní kostel představoval pro příslušející farníky nejen místo služby boží, ale i určité společenské a duchovní centrum, v němž se v pravidelném, liturgickým kalendářem daném sledu setkávala většina obyvatel středověkého dominia či farnosti a řešila i věci obecní a světské. Společenství farníků i patron kostela působili samozřejmě i na svého faráře, a mravní i kulturní úroveň kléru i stav duchovní správy samé v jednotlivých obdobích odrážely většinou věrně stav a situaci celé středověké společnosti.

Další zmínky o kostele a farnosti lipovecké jsou z let 1511, 1550 a 1567 a byly uskutečněny v souvislosti se změnami majitelů panství. Ve všech těchto zápisech, jakožto i ve zmínkách předchozích, se setkáváme s termínem "kostelní podací", což značilo patronát majitele panství či obce nad touto farností. Na jedné straně to pro něj znamenal příjem do pokladny, na straně druhé zatížení patronátními povinnostmi. Koupě již okleštěného holštejnského panství Janem Dubčanským ze Zdenína roku 1550 patrně znamenalo pro lipovecké farníky nedobrovolnou změnu náboženského vyznání. Tento šlechtic byl ovlivněn sektou habrovanských, kterou založil jeho strýc, a která se hlásila k tzv. reformním náboženským proudům. I když byly hlásány náboženské svobody, v praxi to znamenalo, že fary byly obsazovány kněžími té náboženské orientace, jakou vyznával držitel panství. Ten totiž využíval patronátního práva, které měl ve vztahu k farnostem ve své državě. Proto v letech 1560 - 1620 sídlili v Lipovci Čeští bratři, takže první písemně doložený zvon z roku 1567 byl česko-bratrský. I další držitel Lipovce Bernard Drnovský z Drnovic na Rájci pokračoval v náboženské orientaci svého předchůdce. Roku 1600 vyhořel lipovecký kostel do základů a dlouhá léta nebyl obnoven. Od roku 1625 dávali lipovečtí farníci pokřtít své děti v Pustiměři. V tomto neklidném období třicetileté války farnost zanikla a od roku 1630 byl Lipovec přifařen k Blansku. Krátce po ukončení dlouholetých bojů byl v Lipovci roku 1650 postaven kostel nový, totožný s kostelem původním. K obnovení samostatné farnosti ale nedošlo, avšak roku 1669 byl Lipovec administrován farností jedovnickou. V letech 1675 - 1703 byly průběžně pořízeny tři nové zvony.

Významným datem v dějinách Lipovce je rok 1785, kdy dochází k obnově samostatné farnosti. S tímto počinem velmi úzce souvisí i vznik ve své době moderního školství, které bylo již od středověku jedním z důležitých posláních církve. O rok později byla vystavěna na místě malé chaloupky farní budova. Roku 1788 daroval patron lipoveckého kostela hrabě Karel Salm nový zvon. Počátkem 19. století byly postaveny, resp. obnoveny dvě církevní památky, které již v Lipovci existovaly, ale bylo třeba je vyměnit a přemístit. V roce 1816 to byla socha sv. Jana Nepomuckého, která stála u silnice před farou, a roku 1818 to byla Boží muka na Člopkách při nově zbudované silnici k Rozstání. 28. srpna roku 1822 zachvátil Lipovec velký požár, při němž vyhořelo 12 domů, fara a starobylý kostel. Ještě téhož roku byla postavena dřevěná kaple, stojící po pravé straně vyhořelého kostela (nynější střed starého hřbitova - zhruba v místech pergoly), byla přikryta došky, ze Sloupu byl vypůjčen malý positiv (harmonium), a bohoslužby byly konány v této malé kapli. Patron kostela Hugo Salm nechal ulít zvon z ocelolitiny, který byl zavěšen u sochy sv. Jana Nepomuckého. V roce 1823 byl pořízen zvon, který byl již ulit z pravé zvonoviny a oba zvony byly zavěšeny na novou zvonici u hřbitova. V prosinci roku 1823 přijela z Rájce vrchnostenská komise, která zhlédla stavební místo pro nový kostel. Tato komise uznala návrh lipoveckých farníků, aby kostel byl postaven na orné půdě, patřící tehdy k zemědělské usedlosti číslo 63. Komise dále rozhodla, že každý domkař v povinné robotě naláme 1 sáh kamení, každý podruh 1/10 sáhu. Každý sedlák pak v povinné robotě odveze potahem 1 a čtvrt sáhu kamene a dále sedláci měli odvozit 45 tisíc cihel na tuto stavbu. Toto nařízení se týkalo domkařů i sedláků z Lipovce, Kulířova, Holštejna a Mariánova. 8. ledna roku 1824 byl zavěšen nový zvon, který nechal ulít lipovecký farář Jan Havliš z kovu rozlitých zvonů z požáru z roku 1822. Ocelolitinový zvon z roku 1822 byl sňat a roztaven. 7. května roku 1828 se konala slavnost kladení a posvěcení základního kamene nového kostela a již vykopaných základů. Základní kámen je vezděn do hlavní zdi za oltářem, kde se nachází malý sklípek, do něhož byly uloženy pamětihodné spisy v plechové krabici a mince, načež stavitelský mistr Borůvka z Vyškova s 20 tovaryši ještě týž den zahájili stavbu podle projektu H. Kocha. Pozdější architektonické úpravy provedl L. Főrster. Koncem měsíce září roku 1830 byly hlavní zdi hotovy a tesařský mistr Večeřa vztyčil do konce roku chrámovou vazbu, takže stavba byla do 31. prosince pod střechou. Po celou zimu pak tesaři stavěli lešení pod klenutí uvnitř chrámu a vybíjeli prkny. Po té byly práce pro finanční potíže rájeckého panství přerušeny a pokračovalo se jen nepatrně. Až roku 1839 se započalo opět stavět, když zedníci prováděli vnitřní a vnější omítky, bílení a kladení dlažby. Truhlářskou práci (dveře, kazatelnu a oltář) dodal mistr Fiala z Blanska, zámečnické práce provedl mistr Ježek z Blanska. Všechny tyto práce byly dokončeny do závěru roku 1842.

Dne 16. července roku 1843 byl lipovecký kostel benedikován (předvysvěcen, požehnán) křtinským děkanem Václavem Křížem za veliké účasti vlasteneckého duchovenstva doby národního obrození a hostí a poutníků z celé Drahanské vrchoviny. Slavné kázání provedl vlastenecký kněz Antonín Vaněk, toho času farář ve Starém Rousínově, syn lipoveckého učitele a zakladatele Pamětní knihy lipovecké Václava Vaňka. Slavnostní vysvěcení kostela se konalo v den patrocinia 8. září 1843. Téhož roku byla zrušena provizorní kaple na hřbitově. 5. listopadu roku 1844 byl slavnostně zavěšen další zvon, který daroval rolník František Sedlák z č. 5. Roku 1845 byly pořízeny varhany, které zhotovil mistr Ondřej Jakl z Březové za obnos 560 Fl. stříbra. Obzvláštními dárci byli patron kostela Hugo Salm, který věnoval 200 Fl. stříbra, rolník Břoušek z č. 7, který daroval 40 Fl. stříbra a J. Pernica, arcikněz z Oujezda, který poskytnul 30 Fl. stříbra. Pravý postranní oltář byl zbudován roku 1849 nákladem 70 zlatých, které věnovala společnost Svatého růžence. Obraz na hlavním oltáři "Narození Panny Marie" pořídil Karel Ševčík, rodák lipovecký (bývalý hostinský), za 300 zlatých u brněnského malíře Matěje Šťastného roku 1850. 18. srpna 1851 byla dřevěná zvonice u hřbitova rozbořena a zvony přeneseny do nové dřevěné zvonice, vybudované z trámoví a přistavěné v levém rohu průčelí chrámu. V roce 1852 byl nákladem lipoveckých rolníků - povozníků, kteří vozili do Adamova dřevěné uhlí, zhotoven kříž před kostelem. Roku 1862 byly opraveny varhany.

Důležitým mezníkem byl rok 1863, kdy se konaly oslavy tisíciletého jubilea příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Moravu. Toho roku byla pořízena nová kazatelna za obnos 350 zlatých, které daroval patron kostela Hugo Salm. Původní kazatelna, na kterou se vcházelo přímo ze sakristie, byla zrušena pro špatnou slyšitelnost při kázáních. Kolem kostela byly vysázeny lípy. Dále byla pořízena nová kamenná dlažba a vdova Vincencie Kolmačková z č. 5 darovala lampu - věčné světlo. Tehdejší lipovecký farář, vlastenec a národní buditel Jan Soukop pořídil obraz Cyrila a Metoděje od autora A. Zeleného a složil k tomuto výročí příchodu moravských patronů píseň "Ejhle oltář Hospodinův září". Od 5. července tohoto roku se konala osmidenní pobožnost a oslava, při které byl posvěcen obraz soluňských bratří a školní prapor. 12. července se lipovečtí poutníci odebrali se svým duchovním otcem na pouť do Velehradu a na sv. Hostýn.

Roku 1865 byl zakoupen kříž, který byl usazen na vrch kostela a roku 1866 byly pořízeny nové boční oltáře. V roce 1870 zakoupil Josef Zouhar z č. 17 z výnosu lipoveckých divadelních ochotníků na plátně namalovaný kříž, který sloužil k zakrytí oltáře v postní době. Roku 1878 byla pořízena socha sv. Anny a roku 1886 Boží hrob Ježíše Krista za obnos 200 zlatých, které darovala Františka Mělnická, sestra lipoveckého faráře Emanuela Mělnického. V roce 1892 byl za 1476 zlatých pořízen nový oltář, který zhotovil řezbář Ferdinand Stuflesser z Tyrol. Roku 1895 byla zakoupena křížová cesta za obnos 700 zlatých, roku 1900 proběhlo barvení bočních oltářů, byl pořízen obraz nad zpovědnicí "Spasitel přijímá na milost kajícníka." V 19. a počátkem 20. století byly do lipoveckého kostela pořízeny i sošky a obrazy, o nichž nenajdeme zmínky ani ve farní, ani v obecní kronice.

V roce 1903 proběhla oprava kostela, pořízen Kristus v žaláři, manželé Švédovi z č. 63 zakoupili za 138 zlatých gotickou věžička a holubici na kazatelnu. Za zmínku stojí událost ze dne 25. listopadu 1906, kdy došlo k vysvěcení kapličky na horním konci obce, kterou nechala na svůj náklad postavit Josefa Zouharová z č.9. Roku 1911 byly opraveny varhany, pořízeny druhé dveře do kostela. Dále byly zakoupeny sochy Ježíše Krista a Panny Marie v nadživotní velikosti, které byly vztyčeny na čelních pilířích chrámu před presbytářem. 1. světová války znamenala pro kostel odebrání zvonů na válečné účely. V roce 1915 byl odebrán zvon z roku 1844 a v roce 1918 zvon z roku 1823, resp. 1824. Roku 1919 byly pořízeny dva nové zvony, z nichž jeden darovala obec Holštejn. V roce 1921 byla provedena oprava omítek a střechy kostela. Lipovecké zvony byly zavěšeny v průčelní části krovů nad klenbu chrámovou, zvonice před kostelem byla zrušena. Na střeše chrámové byla zbudována věžička, do níž byl roku 1923 pořízen malý "sanktusový" zvon, kterým se zvonilo při pozdvihování. Roku 1925 byl pořízen betlém, v roce 1931 daroval spolek katolických žen sochy sv. Terezičky a sv. Antoníčka, roku 1936 zakoupena soška Krista Krále. Koncem 30. let se uskutečnila sbírka na sochy sv. Václava a sv. Ludmily, kam v roce 1939 přispělo i lipovecké Sdružení katolické omladiny. Sochy byly instalovány patrně až roku 1942, kdy ve farnosti začal působit vlastenecký kněz František Stehlík.

2. světová válka a případné vítězství fašismu měly znamenat konec existence vsi Lipovec a konec lipovecké farnosti i lipoveckého kostela. V letech 1939 - 1945 byly zvony německou okupační správou odebrány, ponechal se pouze zvon ve věžičce. Lipovečtí občané byli vyhnáni ze svých domovů a obec měla být jako součást vojenské střelnice postupně likvidována. Porážka fašismu znamenala zmrtvýchvstání Lipovce a život ve farnosti se po ukončení války postupně vracel do normálních kolejí. Šťastnou náhodou se našel památný "Salmův" zvon z roku 1823, který nebyl zavěšen. Později byl lipoveckým farářem p. Stehlíkem darován do nějaké farnosti, avšak nepodařilo se zjistit, do které. V roce 1947 byly zakoupeny tři nové zvony. Roku 1950 byla zakoupena nová krytina a střešní latě, byla provedena generální oprava střechy. V roce 1956 byla zbudována nová zeď starého hřbitova a v roce 1957 vykopána studna na starém hřbitově. Roku 1958 byla provedena venkovní fasáda kostela, roku 1959 nová vnitřní malba kostela, instalováno nové osvětlení. V roce 1960 bylo provedeno odvodnění kostela, roku 1964 byly zakoupeny nové varhany.

Opravy, úpravy a modernizace kostela probíhaly i v dalším období. Roku 1971 bylo pořízeno nové topení, zdvojovala se okna. V roce 1972 byl zakoupen obětní stůl, roku 1973 instalován nový rozhlas. V roce 1975 byl dokončen nový hřbitov, dále byla přemístěna socha sv. Jana před kostel, kříž před kostelem byl umístěn do výklenku nalevo od vchodu do kostela. Roku 1976 byly zbudovány nové venkovní schody a roku 1977 byla provedena úprava okolí kostela. V roce 1978 byla zhotovena nová dlažba v kostele, v roce následujícím byl pořízen nový nábytek do sakristie. Roku 1981 byla provedena úprava a nátěr oltářů, roku 1982 vyměněna krytina na farní budově, provedena nová fasáda fary. V roce 1983 byla pořízena nová křížová cesta od akademické malířky Sabiny Kratochvílové, dále byla zbudována opěrná zeď u farní zahrady. Roku 1984 byl pořízen nový betlém od uměleckého řezbáře Jana Kratochvíla. Roku 1986 bylo zakoupeno zádveří při hlavním vstupu, zbudován venkovní vchod do sakristie, roku 1987 bylo instalováno nové osvětlení v kostele a roku 1990 proběhla oprava elektroinstalace farní budovy. V roce 1992 bylo pořízeno plynové topení do kostela. Roku 1994 byl zrušen starý hřbitov, kříž a náhrobek důst.p. Haušilda přemístěn na nový hřbitov. Roku 1996 byly opraveny varhany. V roce 1997 provedla obecní firma STEMD s.r.o. opravu venkovní omítky na vstupní straně kostela, v roce následujícím na severní straně kostela. Dále se opravovala střecha, bleskosvody, došlo k výměně okapů a svodů, byl pořízen nový rozhlas, došlo k doplnění rejstříků na varhanách. Roku 1999 byla provedena venkovní omítka na jižní straně kostela a oprava střechy, v letech 2000 - 2001 se opravovala omítka a střecha presbytáře. Vzhledem k tomu, že po opravách začala omítka znovu padat i kvůli nekvalitě venkovního nátěru byly práce na fasádě zastaveny. V roce 2007 byla provedena oprava zvonů a jejich uložení a pohonu. Od roku 2011 pokračovala oprava fasády.

Odkaz: Varhany a varhanáři v České republice

Odkaz: Varhanotéka - Lipovec

II. Lipovecké zvony

Nejstarší historie lipoveckých zvonů nám zůstává zastřena tajemstvím, je však nepochybné, že kostel nějaký zvon či zvony určitě měl. První písemná zmínka o zvonu z roku 1567 je zapsána v lipovecké farní Pamětní knize. Tento zvon byl 220 centýřů těžký a nesl český biblický nápis: "Léta Páně 1567" "Kteří soudíte zemi, milujte spravedlnost". Badatel Jan Kneis připisuje ve své Vlastivědě moravské tento zvon Českým bratřím, kteří měli v této době v Lipovci faru i kostel.

Druhý zvon pocházel z roku 1675, a nesl nápis: "L. P. 1675" " Tento zvon ulit jest ke cti a chvále boží a Panny Marie do dědiny Lipovec".

Třetí zvon, bez udání roku ulití, nesl nápis: "Velebí duše má Hospodina". Vážil 40 centýřů.

Čtvrtý zvon z roku 1703 vážil 50 ponderů a byl darován kostelu knížetem Salmem. Zvon měl po stranách vlys obrazu sv. Antonína a sv. Jana a nápis: "Od moru, hladu, války a ohně, vysvoboď nás Pane" "Léta Páně 1703".

Při velkém požáru roku 1822, při kterém vyhořel kostel i fara, se zvony rozlily. Patron kostela Hugo Salm nechal téhož roku ulít z ocelolitiny zvon 57 centýřů těžký, který byl 8. května 1823 zavěšen na dřevěném podstavci u sochy sv. Jana Nepomuckého.

29. prosince 1823 dal ulít kníže Salm zvon 131 centýřů (78 kg) těžký z pravé zvonoviny. Byl na něm vyryt nápis: "Fecit me Karl Stecher, Faber campanarius Brunae DDCCCXXIII", což v českém překladu zní: "Ulil mne Karel Štecher, zvonař z Brna 1823". Tento zvon měl na bocích vlys, na jedné straně erb knížat Salmů z Rájce, na druhé straně nápis: "Vivos coco, mortuos plango, fulgura frango". Přeloženo do češtiny: "Živé volám, mrtvé oplakávám, bouře rozrážím". Na okraji byl nápis: "Hugo Comes Salm Reifferscheidt-loci dominus me revocavit e flamnis". U hřbitova byla z trámoví postavena věžová dřevěná zvonice, kde byly oba zvony zavěšeny.

Dne 8. ledna 1824 byl ocelolitinový zvon z roku 1822 sňat a slavnostně zavěšen nový zvon, ulitý z kovu rozlitých zvonů při požáru roku 1822. Tento zvon 48 centýřů (26 kg) těžký nechal ulít lipovecký farář Jan Havliš. Nápis na zvonu: "Pro Lipovec L. P. 1823". Na vlysu byl rolník s rýčem a Panna Maria. Zvon vyrobil Karel Štecher z Brna. Ocelolitinový zvon byl rozlit a oceli použito k dalšímu zpracování.

5. listopadu roku 1844 byl slavnostně zavěšen další zvon, který daroval lipovecký rolník Sedlák. Nápis na zvonu: "Ke cti a chvále Panny Marie darován od Fr. Sedláka z Lipovce, číslo 5 / 1844". Latinský nápis na zvonu: "Laudo Deum Verum, plebem voco, congrego clerum, defunctos ploro, nimbum fugo. 1844", přeloženo do češtiny: "Pravého Boha chválím, lid volám, kněžstvo shromažďuji, nad mrtvými hořekuji, zlý mrak rozháním. 1844". Zvon zhotovil Karel Štecher.

Od té doby měl Lipovec tři zvony z prvotřídní zvonoviny. V zápise číslo 103 lipovecké Pamětní knihy se dočítáme, že 18. srpna roku 1851 byla dřevěná zvonice rozbořena a zvony přeneseny do nové dřevěné zvonice vybudované z trámoví a přistavěné v levém rohu průčelí chrámu lipoveckého.

Do osudu zvonů zasáhla krutě první světová válka, kdy zvony byly odebrány C. K. úřady pro válečné účely. Zvon z roku 1844 byl odebrán 1. května 1915, za kilogram zvonoviny bylo vyplaceno 4 koruny rakouské měny. Zvon z roku 1823 (26 kg těžký) byl odňat 25. 8. 1918 a zaslán firmě Weis do Pešti. Zvon věnovaný knížetem Salmem byl ponechán jako památný.

Roku 1919 byly zásluhou pana faráře Josefa Findy pořízeny dva zvony. Prvnímu, 200 kg těžkému, bylo při vysvěcení 21. prosince 1919 dáno jméno Vladimír. Druhý zvon darovala obec Holštejn. Všechny tři zvony byly roku 1921 sundány ze zvonice před kostelem a zavěšeny nad chrámovou klenbu. Roku 1923 byl na věžičku kostela zavěšen čtvrtý 27 kg těžký zvon - sanktusový, který byl ulit u firmy Manoušek v Brně.

Osud zvonů se po dvaceti letech znovu opakoval. Za okupace odebrali Němci všechny tři a ponechali pouze sanktusový ve věžičce. Po ukončení 2. světové války se šťastnou náhodou našel památný Salmův zvon z roku 1823, který však nebyl pro odlišné ladění zavěšen. Tento zvon však byl později darován nějaké farnosti, avšak o tom se nedochovaly bližší údaje. Roku 1947 byly pořízeny tři nové zvony za 65.000,- korun československých u firmy Maňoušek Česká u Brna, a 23. listopadu téhož roku slavnostně posvěceny Msgrem. Františkem Bakou z Ochozi, význačným kazatelem Křtinského chrámu. Sladěny byly odborníkem z Chrámového družstva v Pelhřimově v tónině C dur (c,e,g), a v současné době ladí i s varhanami. Nejmenší zvon zvaný Vladimír je 90 kg těžký s nápisem: "Válka nám ho vzala, láska naše darovala." Prostřední zvon se jménem "Zdrávas Maria" je 136 kg těžký s nápisem: "Duše věz, den Páně dnes, chvíle modlitby k Bohu své ruce pozdvihni. L.P. 1947." Největší zvon zvaný Svatý Václav je 265 kg těžký s nápisem: "P. Bohu za šťastný návrat do obce roku 1945 věnují farníci lipovečtí L.P. 1947." V roce 2007 byla provedena oprava zvonů a jejich uložení a pohonu. Od tohoto roku je v činnosti i zvon Vladimír, kterého bylo dosud možno rozeznít jen taháním za provaz.

III. Duchovní správcové

Jméno a příjmení - Roky působení v Lipovci

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Karel Hiffnar -  1785 - 1808

Jan Stoklasa  - 1808 - 1817

Jan Zelinka  - 1817

Jan Hanke  - 1817 - 1819

Jan Havliš - 1819 - 1826

Jan Haušild - 1826 - 1834

Emanuel Mělnický - 1834 - 1847

Antonín Hrůza  - 1847 - 1862

Jan Soukop - 1862 - 1865

Jan Haušild - 1865 - 1888

František Kovář  - 1888 - 1892

František Géduš  - 1892 - 1915

Jan Slavík - 1915

Josef Finda  - 1915 - 1933

František Hroch  - 1933 - 1942

František Stehlík  - 1942 - 1984

Bohumil Němeček - 1984

Fabián Knedlík - 1984 - 1990

Josef Šiška - 1990 - 2014

Zdeněk Fučík - 2014

Pavel Kuchyňa - 2014 - dosud

Kaplani:

Petr Vlach - 1834 - 1836

Jan Škarda - 1887

Josef Janíček  - 1909 - 1910

Karel Zábranský  - 1910

Metoděj Životský - 1911

Antonín Musil - 1913

Jan Slavík - 1915

IV. Hřbitov v Lipovci

Původní lipovecký hřbitov se rozkládal mezi farní budovou a silnicí před průčelím nynějšího kostela. Zde byli pochováváni naši předkové od nepaměti.
Nejstarší zápis o hřbitově v Lipovci je z roku 1683, kdy bylo do farního archívu v Jedovnicích zapsáno: "Dne 14. augusta Anno Domini 1683 omřelo dítě, jménem Bartoloměj, syn Tomáše Vaniačka, mlynáře Voštenského, starý jeden den bylo. Pochováno jest při chrámu Páně Lipoveckém."
Roku 1837 vyšlo nařízení od Krajského úřadu v Brně, aby všechny hřbitovy, které leží v obci, byly zrušeny a přeloženy mimo obec. Téhož roku postoupil rolník Josef Grim z č.p. 63 dvě míry pole ležícího za novým kostelem na stavbu nového hřbitova.
V roce 1843 byla zrušena provizorní kaple, zřízená po požáru starého kostela roku 1822. Historický hřbitov byl v té době rozšířen a řádně oplocen, a k pohřbívání bylo využíváno i místo, na kterém stál původní kostel a kaple.
Další úvahy o zřízení nového hřbitova se objevily ve 30. letech 20. století. Roku 1944 daroval na jeho zřízení rolník Metoděj Bejček z č.p. 63 další dvě míry pole za svým statkem vpravo u kostela. Kvůli válečným událostem však k zbudování opět nedošlo.
V roce 1945 byli za kostelem pochováni Němci, kteří padli nebo zemřeli na následky zranění, která utrpěli při bojích u Vyškova. Celkem se jednalo o 33 vojáků a jednoho civilního ovčáka. Jejich ostatky byly vyzvednuty v 90. letech německým sdružením pro padlé.
V padesátých letech se zabýval Místní národní výbor v Lipovci zbudováním nového hřbitova, avšak roku 1951 si přifařená obec Kulířov zřídila svůj vlastní hřbitov, takže z tohoto úmyslu opět sešlo. Nový hřbitov se začal stavět až roku 1973 a byl dokončen roku 1975. Od této doby se přestalo na starém hřbitově pochovávat a ten poté sloužil pouze jako pietní místo. Úplně zrušen byl v roce 1994 a na jeho místě byl zřízen parčík.

Pozn.:

Na veškeré texty zveřejněné na této internetové stránce se vztahují autorská práva autora těchto stránek. Jakékoli kopírování, šíření, přechovávání nebo přenášení obsahu bez písemného souhlasu autora je nepřípustné.

Text z tohoto webu je se souhlasem autora použit v oficiálních stránkách lipovecké farnosti